Ed Rush and Optical - The Creeps

Ed Rush and Optical - The Creeps


Fakt, že beaty v muzice nemusí být povině rovné, ale různě pocuchané, polámané a propletené, jsem objevil někdy v roce 1995. V té době se mi totiž do rukou dostala deska od jednoho ze zakladatelů drum´n´bassové hudby - Goldieho a od počáteční jedenadvacetiminutové Timeless jsem si ji celou zamiloval. Vyplňovala přesně ty momenty, kdy jsem chtěl něco poslouchat, ale zrovna jsem neměl chuť slyšet až příliš čitelné houseové tracky a kosmické tranceové bzučení bylo zrovna moc nudné. Nový styl hodil na trh nová jména a tak nezbývalo nic jiného, než je objevit a seznámit se. Nebylo to lehké, sami víte, jaký hlad tehdy po taneční muzice byl, ale i tak mi prošly rukama kompilace Artcore, tracky od Doc Scotta, Grooveridera, debutové album Roniho Size & Reprazent, kompilace Voices Of Drum´n´Bass, Jamie Myerson, Omnitrio a celou stáj Bukemova Good Looking jsem si oblíbil. Už tehdy začali ti "chytří" u nás různé odnože nového stylu dělit a tak jsem se naučil rozlišovat, co je Jungle, Hardstep, Techstep, Drum´n´Bass. Osobně mi více seděla ta klidnější a poslechovější část, i když přiznávám, že hodně klíčovým momentem pro mě byl právě Roni Size a jeho album New Forms. Pak mi to všechno tak nějak začalo splývat, zdálo se mi, že drum´n´bass jako celek dost stagnuje, Good Looking produkovalo pořád ty stejné (na jedné straně zasněné, na druhé Conradem ukecané) tracky, poslední Roni Size mě zklamal a já si kladl otázku, co bude s tímhle (kdysi nadějným) stylem dál? Teď se mi však do rukou dostala dvě CD od dvojice, jež už nějakou dobu určuje, jakým směrem se bude drum´n´bassová odnož - techstep, ubírat. CD dostala název The Creeps a obsahují jednak pohled na muzikantskou činnost obou autorů (CD 1) a pro ty, co je moc neznají, tytéž skladby + dva bonusy ve formě setu, kde můžete ocenit jejich míchací umění (CD 2). Pojďme si nejprve oba autory představit.

Ben Settle alias Ed Rush se narodil v Londýně a jeho mládí bylo hodně ovlivněno hip-hopovou kulturou a electrem. Rád vzpomíná na okamžiky, kdy proseděl hodiny a hodiny u tatínkova jukeboxu. Za svoji první skladbu, která ho vzala za srdce, označuje Rockit od Herbieho Hancocka a velkou životní změnou se stala návštěva úplně první párty na poli nedaleko Oxfordu v roce 1990. Vystoupení projektu Spiral Tribe ho tam muzikantsky nakoplo a on, ovlivněn vydařenou párty, nakupuje pár gramofonů. No a dál už je to jako z pohádky. Bez přátel to nejde a tak se Ed vydává navštívit svého kamaráda Nico Sykese v jeho nahrávacím studiu., Už v té době se projevuje jako talent a tak spolu s Nicem vydají pár white labelů, aby krátce nato (v roce 1993) Nico založil vlastní label No U-Turn. Souběžně s tím začíná Ed ještě spolupracovat s Grooveriderovo labelem Prototype či Goldieho Metalheadz. Plody své práce představuje v mixovaném setu Torque, které kromě něho přináší práci i ostatních tahounů No U-Turn - Dj TraceFierce i samotného Nica. Kromě nového materiálu tak mají možnost posluchačům předvést i svůj labelový katalog. Techstep pomalu dostává svoji tvář a tracky jako Technology či Mothership se stávají vzorem pro ostatní. Při společné práci na singlu Subway, který Ed skládá s Domem z populárních Dom & Rolland, dochází k osudovému setkání.

Dom ho seznamuje s dalším členem rodiny drum´n´bassových rytmů - Opticalem. Matt Quinn aka Optical, pochází také z Londýna a ledacos má s Benem společného (možná i proto se jim spolu později tak dobře pracuje). Stejně jako Ed vyrostl na hip-hopu, ke kterému se za pár let přidal i acidhouse. Nějaký čas vystupoval jako oficiální DJ kapely Spiral Tribe (vida jak je ten svět malý:-) a stejně jako Ed Rush přišel do styku s Grooveriderem (jako jeho pravá ruka na albu Mysteries Of Funk) a Goldiem (tomu zase pomohl na jeho mega opusu Mother). Za jeho vrcholy se dá označit i remix pro Roniho Size. Poté co ho Dom Angas seznamuje s Ed Rushem, zavírají se do Opticalova studia Battersea a zkoušejí své možnosti. Do party přibírají kamaráda z No U-Turn - Fierce a pod jménem Fortran spojují kousek každého z nich do výsledného tracku. Základem každého úspěchu je samozřejmě mít kde vydávat, takže jim nezbývá nic jiného, než si založit vlastní label Virus Recordings a pak už jen trávit všechen čas ve studiu a tvořit a tvořit.

A jak vlastně vypadá spolupráce tohoto dua v praxi? Většinou je to Ed, který určí bicí složku skladby a basovou linku. Optical je ten, který se zase po hlavě ponoří do hledání zvuku (čím temnější, tím lepší), ke kterému pak následně přidává různé 3D efekty. Posluchači pak výsledek jejich bádání mají šanci okusit na prvním EP Medicine/Punch Bag, jež se také koncem roku 1998 objevuje na jejich společné debutové desce Wormhole. Stejně jako dnešní recenzovaná The Creeps vychází stylem 1.disk - nové skladby, 2.disk - set sestavený z nich, plus pět bonusů včetně remixu Medicine od Opticalova bratra Matrixe! Anglický časopis Knowledge označuje následně Wormhole jako album roku a souběžně s tím Optical dostává cenu jako nejlepší d´n´b remixér. Na to, že je jejich tvorba hodně příběhová, naráží i Pete Tong ve svém Essential Mixu. Na otázku, do kterého soundtracku by svoji hudbu zabudovali, Optical odpovídá, že si ji dovede představit v nějakém Hitchcockově thrilleru, zatímco EDovi by seděla spíše v science fiction - třeba v Pátém elementu :-). Tolik tedy stručně ze života nadějného dua producentů, kteří by snad mohli vyvést drum´n´bass ze zajetých kolejí a vzhůru k poslechu alba Creeps!

První disk nám hned na začátku představí dvorní raper tohoto seskupení - MC Ryme Tyme. Skladba Resurrection (mp3) je přímo nabitá napětím. Strhující rytmus, různé počítačové zvuky, fascinující je hlavně linka vytvořená z hrozivého vrzání. Překypuje různými změnami, novými efekty a přemírou nápadů. Ryme Tyme přednáší jak o život, jeho hlasový projev mi tady připomíná agresivní chování Maxima Reality z Prodigy. Velkou nevýhodou drum´n´bassových tracků je skutečnost, že osm minut posloucháte smyčku, která se jen ztěží vyvíjí. Výborné jsou hrátky s ekvalizérem a různé "vrtulovité odlety". Novým zvukem pro další track, titulní Creep (mp3), se stal tolik pověstný zvuk druhé poloviny 90.let - jednoduchý písklavý tón, který drží svoji vysokou polohu téměř celou délku skladby. Rozfázovaný úvod prohnaný celým pásmem filtru působí pak jako půjčka z tranceových skladeb. Hodí se sem opravdu dobře a jen naznačuje další možnosti čerpání nových inspirací. Když dochází nápady, proč nezačít kombinovat to, co už tu jednou bylo? Opravdu unikátní je sampl rock´n´rollových bicích, využitý čas od času v přechodech. Zatím mi ty skladby ještě tolik temné nepřipadají, spíše oceňuji přístup k novým zvukům, nenudí mě a všímám si, že budoucnost bude zřejmě v nejrůznější rozvrzanosti, která tracky téhle dvojky provází. White Lightning je Oticalovou sólovou skladbou. Legrační je ten starý sampl používaný dříve v acidhouseu a později i v počátcích raveových tracků, tady však několikanásobně zrychlený. Je hezké si zavzpomínat na samply, které tehdy zněly všude z nedostatku možností a na něž už se zapomělo. Občasné retro neuškodí:-). Vskutku náročné propletence bicích, kdy k zajetým postupům přidá Optical ještě své vlastní virbly, stojí opravdu za povšimnutí. Vokál je už tak zkreslený, že připomíná spíš ženský hlas, ale protože je spolu s Opticalem pod tímhle trackem podepsán Ryme Tyme, bude zřejmě patřit jemu a my jen v němém úžasu můžeme ocenit, jak moc dokážou mašinky vypomoci ke změně pohlaví:-). Vytknul bych snad jen příliš jednoduchou až nudnou nosnou formulku skladby.

Chek-Out Time (mp3) má asi nejvíce propracovaný úvod za všech. Vypadá to, jako by to bylo točené v nějaké hodně industriální továrně s těmi nejhlučnějšími stroji za zády, pak prolítnou nějaké ostré zvuky obřích nůžek, zničehonic jazzový sampl trumpety a pak už je to vážně jízda. To pozadí je hodně originální, stroje hlučí stále a nám už se rozehrává monolog bicích. Nic však netrvá věčně, zvuky které jinde neslyšíte jsou tu citlivě vkládány podle matematických zákonů a když vše přeruší breakdown, znalci jistě ocení, jak si Ed s Opticalem poradí s výtečným rozjezdem, který vše opět rozhýbe a rozhoupe. Pacman nemá se slavnou počítačovou hrou společného vůbec nic. Sedmdesát vteřin si tu odpočinete od klasických bicích automatů. Je to pouze hra chytrých syntezátorů, jejich zvukových rejstříků a přehlídka nejrůznějších efektů, z nichž se postupně začnou vyklubávat různé kvílivé zvuky, ze kterých se všechno zvrhne do hodně temné a minimalistické skladby. Hardstepový kousek s vynikajícími rozjezdy a pár zkreslených hlasů je podobný skladbám z Grooveriderova alba Mysteries Of Funk. Mým favoritem je rozhodně Reach Out (mp3). Už jen kvůli tomu naechovanému hlasu. Pokud znáte Release The Pressure od Leftfield, asi pro vás není tajemstvím, jakou má takový vokál, pocházející z oblasti dubu a reggae, v sobě sílu. Jsou tu vytvořeny dva protichůdné světy. Na straně jedné uvolněný hlas, na straně druhé vražedné tempo, palba automatů a hutný doprovod. K tomu všemu si přidejte věrohodné hasičské sirény, které se vám z pravého kanálu přelévají do levého. Skladba, přesycená tajemnými kovovými zvuky, nečekanými přechody a změnami nálad, je opravdu lahůdkou tohoto alba. Syringe by diskžokejové ve svém pětivinylovém balíčku hledali marně. Vychutnají si ji poze Ti, co mají CD přehrávač. Tady je ten Grooverider cítit ještě víc - vzrušená atmosféra, kulometná dávka bicích, hodně ponurý track, který by se hodil do nějakého hororu s černočernou tmou a slabým světýlkem v dálce. Je škoda, že právě tenhle kousek se na vinyl nevešel, zrovna v setu třeba Koogiho bych si ho dokázal představit. Je pozoruhodné, jak se Optical s Ed Rushem neopakují - co skladba, to zcela odlišný přístup s novými prvky. Hodně strašidelná záležitost! Volně se přeléváme do dalšího tracku a já poprvé slyším, jinými styly tolik zneužívané, modulované plochy. To jsem fakt nečekal.

Ovšem ne na dlouho, tahle skladba je podstatně tvrdší a mazlit se s vámi rozhodně nebude. Rock Da House je pojmenována podle starého samplu, jež se tady přímo umělecky filtruje z nepoznaného brumlání do výrazných naechovaných výšek. Potkáte tu spoustu kosmických zvuků, jež prolétávají celým spektrem barev a tvarů a skleněné efekty. Jako protiklad k těmhle vysokým frekvencím pak působí temné bouchání netrpělivých bicích. Greed (mp3) přináší podstatně uvolněnější track, kde se to s temnýma aranžema tolik nepřehání. Přes sebe se přelévají patřičně zkreslené ženské hlasy několikrát opakované a celek působí hodně měkce. Pokud může být drum´n´bassový track zasněný, vypadá zhruba takhle. Čiší z něj radost ze života, uvolněnost, snad i láska. Záleží na každém z vás, co v hudbě Ed Rushe a Opticala najde. Předposlední Flightpath a závěrečnou Fast Lane obdařil svojí účastí Opticalův mladší bratr Jamie Quinn, známý jako Matrix. Ve Flightpath se ukazuje patřičně zrychlený starý acidový sampl. Mám pocit, že ho použili kdysi i Prodigy na své první desce Experience. Opět tvrdá hardstepová škola, různé skřípavé a bublavé zvuky, pár kolejnicových zvonění, zvuk přelétávajícího letadla a filtrované rozjezdy. Tohle všechno tu najdete. Jak je již zvykem, mladá krev přináší podstatně tvrdší pohled na svět. Žádný zvuk tu není nazbyt, každý plní svoji roli a citlivě využívá momentu překvapení. MC Ryme Tyme dostal možnost rozloučit se s tímhle albem a patřičně ji využívá. Na pomoc mu přibíhá i další MC - Basim. Ve Fastlane se hlasově doplňují a trio Matrix, Optical a Ed Rush má na starosti instrumentální složku. Skladba je hodně valivá, temná, ale vůbec ne agresivní. Spíše představuje další možnosti hip-hopového frázování s novými doprovody. Druhý disk si tu blíže rozebírat nebudeme, protože obsahuje tytéž skladby zpřeházené tak, aby se daly mezi sebou co nejlépe míchat. Tenhle set v sobě skrývá i tracky Bleep Bleep a Kerb Crawler, které jsou však plně srovnatelné s tím, co už jsme slyšeli a zas tolik inovátorským dojmem nepůsobí. Co se týče mixů, ty jsou prvotřídní a tak jako hrubá záplata na vaši neúčast na Ed Rushově vystoupení tady v Praze nebo Ostravě, by mohl společný set s Opticalem stačit...

Závěr: Jak už jsem se zmínil v úvodu, drum´n´bass mám rád a říkal jsem si, že by byla škoda se s tímhle nemainstreamovým stylem loučit. Má v sobě určité kouzlo a já jsem jen čekal, až ty zajeté koleje někdo projede o kousek dál. Trpělivost přináší ovoce, takže ti z vás, kteří chcete okusit, jak se bude tenhle polámaný styl vyvíjet v novém tisíciletí, utíkejte do vašich oblíbených obchodů s muzikou a užijte si tuhle encyklopedii na plný pecky!

Myclick



Seznam ukázek z alba :

01 Resurrection
04 Chek-Out Time
06 Reach Out
09 Greed